Místní daně

Termín místní daně není v české legislativní terminologii přesně určen, ale podle zavedené zvyklosti se tím myslí daně z nemovitých věcí a místní poplatky. Ty jsou jedním ze zdrojů příjmů obcí a vycházejí ze zásad Evropské charty místní samosprávy, kterou ČR přijala v roce 1999. Praví se v ní, že místní společenství mají právo na vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat. Například právě daň z nemovitých věcí, jako součást místní daně, plyne v plné výši do rozpočtu obcí.

Daň z nemovitých věcí se násobí různým koeficientem

Daň z nemovitých věcí prošla v průběhu let různými změnami, přičemž poslední novinkou jsou místní koeficienty. Obce mají možnost formou vyhlášky zavést pro všechny nemovitosti na svém území místní koeficient, který je vyšší nebo nižší než základní koeficient, jímž se násobí daňová povinnost.

Koeficienty jsou v rozsahu 1 až 5 podle počtu obyvatel v obci. Obce tak dostaly další nástroj, jak ovlivňovat výši místní daně. To významně ovlivňuje podnikatelské subjekty, které mají na území obce své provozovny. Další součástí místní daně jsou poplatky. V českých obcích lze v současnosti vybírat devět místních poplatků. Jsou to poplatky ze psů, za lázeňský či rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství, ze vstupného, z ubytovací kapacity, za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, za výherní hrací přístroj, za provoz komunálního odpadu, za zhodnocení stavebního pozemku při jeho připojení na vodovod nebo kanalizaci.